Historie a současnost

Zobcová flétna je nerozlučně spjata se "starou" hudbou, tedy hudbou, která zahrnuje historická období řekněme od 14. do druhé poloviny 18. století: středověk, renesanci a baroko. Mezi nejstarší hudební památky, které se hrají na zobcové flétny, patří skladby ze sbírek klávesové literatury, např. Robertsbridge Codex (1360), Codex Faenza (14. stol.), skladby G. de Machauta aj. Renesance byla obdobím rozkvětu vokální polyfonie a zobcová flétna byla nejrozšířenějším dechovým nástrojem. Flétny se spojovaly do souborů - consortů, jejichž jedinečné zvukové kvality dominovaly a jejichž kouzlo je neobyčejně silné i v současnosti, kdy se tomuto hudebnímu odvětví věnují tisíce profesionálů i amatérů po celém světě. (Více k historii consortů viz např. B. Spanhove Finishing Touch of Ensemble Playing (překlad). Následovalo rané baroko s rozvojem sólové instrumentální virtuozity (viz např. zde) a hledáním novéhu hudebního výrazu. Ve středním a vrcholném baroku vzniklo nepřeberné množství sólových skladeb, jež tvoří jádro "zobcového" repertoáru (ukázka zde). Zobcová flétna ustupuje v průběhu druhé třetiny 18. století do pozadí zájmu skladatelů z důvodu nových požadavků na formující se orchestry, kterým vzhledem k svému charakteru nemohla vyhovovat - byla zvukově příliš subtilní. Ve formě csakanu přežívá 19. století na okraji zájmu.

Koncem 19. a začátkem 20. století se díky hudebníkům jako Arnold Dolmetsch aj. šířil zájem hrát "starou hudbu", tedy hudbu předklasickou – renesanční a barokní, v její autentické podobě. Hudebníci začali oživovat dobové nástroje, učili se na ně hrát, pátrali v archivech a vyhledávali původní notové zápisy. Tento směr vývoje, který trvá dodnes a jenž hluboce ovlivnil "moderní" hudbu 20. století a především filozofii interpretace, měl jako vedlejší efekt to, že soudobí skladatelé začali komponovat hudbu pro "staré" nástroje – vč. zobcové flétny. V Anglii, Německu a celé západní Evropě, později v USA, Austrálii a vůbec na celém světě vzniklo dnes již nepřeberné množství skladeb, jež v sobě pojí estetiku modernismu se všemi jeho směry a poetiku zvuku zobcové flétny. Tyto skladby dnes tvoří nedílnou součást moderního repertoáru – viz. např. W. Leigh Sonatina.

Jak rostla virtuozita hráčů na zobcové flétny rostla i náročnost repertoáru a v 60tých letech započaly vznikat avantgardní kompozice, v nichž jejich tvůrci použili moderní techniky, které ve standardním repertoáru neměly místo. Řada skladeb byla věnována významným hráčům H.-M. Lindemu, D. Munrowovi a především Franzi Brüggenovi, který byl vůdčí osobností hnutí autentické interpretace. Jeho mimořádné interpetační schopnosti, vědecké zaujetí a poctivost v přístupu k hudebnímu materiálu jsou dodnes velkým vzorem pro hudebníky všech generací.

Dnes je zobcová flétna nejen nedílnou součástí hudebního vzdělávání - v naší zemi ji lze studovat jako hlavní obor na všech konzervatořích, kde působí špičkoví pedagogové, ale i součástí hudebního provozu na světových pódiích. Výrobci nástrojů stále přicházejí s novými modely, které využívají moderních konstrukcí k dosahování a překračování přirozených limitů nástroje. Vedle mistrů nástrojařů, kteří se věnují výrobě špičkových kopií originálních dobových nástrojů, existují i flétny, jež jsou zkoustruovány tak, aby byly rovnocenným partnerem moderních dechových nástrojů - viz. např. Suite G. Jacoba.

Modernita nezná mezí a experimentální skladby, které využívají elektroniky, tvoří v dnešním světě zobcových flétnen rozsáhlou skupinu, viz. např. Jongwoo YIM KSANA.